Adopce na dálku

18. května 2007, Eva Mlčáková

Za našich otců to nebylo možné, ale stále zhoršující se situace v rozvojových zemích nutí dokonce i studenty zasáhnout do politického dění dnešního světa. A právě jedním ze způsobů, jakým je možno tento vývoj ovlivnit je takzvaná Adopce na dálku. Projekt Adopce na dálku vznikl již před 14 lety a jeho hlavním účelem je umožnit dětem z rozvojových zemí vystudovat.

Je to zvláštní. Normálnímu průměrnému studentovi to přijde jako rutina a navíc otravná rutina – každý den vstávat do školy, tam se učit povětšinou nezábavné předměty s nepříjemnými kantory, ale pro takové dítě například z Indie je to něco, po čem celým svým srdcem třeba i touží.

T. Hoch, je nejen učitelem, ale zároveň jedním z organizátorů akcí na pomoc dětem v rozvojových zemích. Má v zásobě mnoho příběhů a je jedním z těch, kteří na vlastní kůži poznali, jaké to je učit například v Jihoafrické republice.

„Bílých učitelů si v Africe velice váží,“ řekl nám jednou, když jsme v zeměpise probírali charitativní organizace typu Adra nebo Pomozte dětem. „Ale kdybyste k nim přišli na pole a ukazovali jim, jak třeba okopávat brambory, nevěřili by vám ani slovo.“

Paradoxně čím jsou rodiny chudší, tím více se její členové na pobyt ve škole těší. Sice mají stejně tak jako my problémy s docházkou (přesněji řečeno – čas pro ně nemá význam, takže, ač je výuka naplánována na devět hodin, můžete být rádi, když o půl jedenácté máte polovinu třídy), ale když pak dojde na vyučování, především ti nejmenší neví, co obdivovat dříve – jestli barevné mapy zavěšené na tabuli nebo výklad učitele, který vypráví o vzdálených zemích s dostatkem vody a zelenými planinami.

A proto, aby se mohli tito malí „študentíci“ radovat ze školy a třeba ji nakonec i vystudovat a pomáhat své zemi v rozvoji, vznikla Adopce na dálku. Za peněžní příspěvek, jenž se obvykle posílá jednou ročně, dostanete seznam přibližně 10 dětí, které čekají na adopci. Dočtete se jejich věk, krátké údaje o rodinném stavu a jejich sny do budoucna.

Takto pomoci může úplně každý člověk a stejně tak úplně každá škola. Je to úžasný pocit, když víte, že někde v dálce je někdo, kdo vám bude nadosmrti vděčný za to, že jste mu umožnili se rozvíjet a možná se někdy stát právníkem, nebo učitelem. A můžete mi věřit, že není nad to dostat o Vánocích dopis z Indie, kdy první slova jsou: „Krásné Vánoce, mí strýčci a mé tety...“.

Autorka je studentkou 3. ročníku SOŠ Waldorfská Ostrava

Diskuze na téma Adopce na dálku

:) :( :D :p :| :O ;) 8) X) :_( :$ :@ :Z

Pro odeslání příspěvku se můžeš přihlásit nebo odeslat anonymně pod přezdívkou. Pro přihlášení musíš být zaregistrovaný. U příspěvků neregistrovaných nebo nepřihlášených uživatelů se zobrazí IP adresa.

Jméno nebo přezdívka:
Opiš kontrolní kód: Kontrolní kód

Příspěvky obsahující vulgární výrazy, komerční odkazy nebo odkazy nesouvisející s tématem budou smazány.

[2] Kejgen (89.102.9.101), 14. listopadu 2008 12:27
:@ nesnasim kryptofašisty a tohle je proti nim
[1] Anonym (89.102.165.37), 12. června 2007 22:06
Myslim si,že je fajn,když muže človek podat pomocnou ruku jiným,kteří ji opravdu potřebují:)Ten kdo se nad tímhle ani nepozastvil si myslím,že nemá srdce,stačí fotky a hned bych přemluvila rodiče o nečem takovém,ale já si myslim,že oni by to taky chteli...Tal nevím,ale možná si do budoucnosti přece jen nejakého toho černouška adoptujem:)

seminarky bez prace

Podklady pro seminární práce

Hodnocení článku

3,7
Oznámkuj článek jako ve škole
1 2 3 4 5
Známkovalo 2140 čtenářů

Další články tohoto autora