1. února 2008, Mape
Když jsem asi před 5 lety jela do jihomoravské metropole na návštěvu za přítelem, který tu studoval, ocitla jsem se na Zvonařce. Cestu za ním - ke královopolským kolejím jsem si chtěla najít sama a tak jsem vsadila na to, že se tam nějak dopravím. Jenže po vystoupení z dálkového autobusu jsem se ocitla uprostřed dopravního chaosu a vlastně jsem ani pořádně nevěděla kudy vykročit.
Nějaký pán mě tenkrát ochotně nasměroval na šalinu. Když viděl, že i po jeho instrukcích tápu, ještě se za mnou obracel a ukazoval kam tedy mám jít. Až jsem zahlédla zastávku u rozestavěné Vaňkovky. Šalina přijela plná, ale sedačky nebyly úplně obsazené … jakoby platil zákon alespoň jedné sedačky. Nepsaný zákon brněnských „eMHáDéků“, který nařizuje nechat i v tom největším presu volné alespoň jedno místo, aby si starší lidé mohly sednout. Když nastoupil někdo s holemi, nebo šedivějšími vlasy, nejeden člověk se ochotně zvednul, aby jej pustil sednout. Tak to byl můj první dojem z tehdy ještě cizího Brna. Lidé se tu mají snad trochu rádi.
Brno často dostává přízvisko města studentů… studenti jako krev proudí městem od pondělků do čtvrtků. V pátek jako by město šlo spát a srdce tak zklidnilo tep na minimum. Studenti odjeli do svých domovů a z metropole moraváků se stává jen přerostlá vesnice. Nabízí se srovnávat Praha x Ostrava x Brno. Tři velká města nabitá vysokými školami. Praha stověžatá, Ostrava měnící se z hornického černého města na zázemí mnoha sportů a Brno? Brno veletržní a studentské.
Omlouvám se v následujícím textu poněkud vynechávám Ostravu – ale to město znám jen z doslechu. Proto spíše budu porovnávat Prahu – místo četných výletů a Brno – polodomov mích posledních tří let.
Bydlím v centru Brna - už jsem si zvykla na proplétaní se hrstkami lidí. Ale hrstky a dav je rozdíl. Právě mě nepřijde to proplétání po brněnských chodnících tak hrozné, jako v Praze. Tam když se dostanete do valícího se davu, tak vás změna směru stojí notnou dávku nervů. A navíc - celá Praha není na pěší cesty – jste odkázáni na metro. Tady v Brně je přece jen (krom vyloženě okrajových příměstských čtvrtí) vše dostupné do hodiny chůze. Máte-li tedy čas, nemusíte si hrát s ostatními na sardinku v „eMHáDéčku“.
Brno je starší město, není v takovém pohybu a sklo-ocelovém rozkvětu jako Praha. Není tu moc turisticky navštěvovaných míst. Je tu však také hodně dlažby (nově zrekonstruované Náměstí Svobody, kde jediné co má zelenou barvu jsou prameny květin visící na lampách … a pak ještě zelené odpadkové koše … na stromky bohužel zapomněly … ). Ale zeleně je ve městě také dost (v centru kopec pod Špilberkem, "teráska" za Petrovem, Lužánky, Sady Osvobození, a dále od centra Kraví Hora, Wilsonův les, Čevený kopec, ...) … kolikrát z autobusu nebo šaliny vystoupíte téměř do lesa. Je tu poměrně dost kopců a hned v samém středu města, odkud jsou pěkné vyhlídky do ulic. Přesto však je tu i dostatek dlouhých rovinek, kde bohužel ale chybí nerozbité asfaltové chodníky pro bruslaře, kteří musejí pro své sportovní vyžití až k řekám - jak podél Svratky, tak podél Svitavy jsou stezky, jenže problém je, že vedou od nikam - do nikam.
Brno – město veltrhů – pro turisty ano. Domácí však většinou ani nemají páru o tom, co se na výstavišti děje. O větších veletrzích se dozvídají jen díky posilovým spojům šalin jezdících do Pisárek.
Cetrum není plné domů, na které by se z dálek cíleně jezdili dívat turisté. Přesto však, když Brno navštívíte a půjdete s hlavou vztyčenou a očima otevřenýma, zjistíte, že ty staré domy v centru jsou zajímavé. Třeba si všimnete detailů a ozdob fasád. Draci, lístečky, květy, kohouti, ornamenty anebo třeba postavička s vystrčenou nahou prdýlkou na kostele Sv. Jakuba.
Na druhou stranu jej hyzdí stará železná zábradlí u křižovatek, odlupující se omítky, díla sprejerů a dle mého i barevný turistický vláček, který se hodí spíše do ZOO než do ulic mezi staré a "tiše" zdobné domy.
Brno na mě působí více vřele než Praha - Pražáků se to možná dotkne, přesto však se mi zdají přívětivější třeba už jen názvy míst jako Kmíničky, Lužánky, Holásky, Líšeň, Medlánky, Hamerláky, Veveří, Šlapanice, Lískovec, Lesná, Vaňkovka a třeba ta Zvonařka. V protipólu toho - Kobylisy, Řepy, Bohnice, Malá strana, Staré Město, Kampa, Žižkov, Florenc a Podolí – na mě působí dost odměřeně. Jenže … je to jen zkreslený pohled. V mapě Brna najdete také odtažité názvy - Náměstí Míru, Husovice, Trnitá, Židenice, Černá Pole, Koliště, Úvoz, Pionýrská, Bohunice a i to Podolí tu je.
Brno je zkrátka město jako každé jiné. Jako každé jiné - je jiné než každé jiné. Chci říci, že každé město je jiné i když v jádru jsou přibližně stejně velká města na tom podobně. Nejdůležitější pro vnímání města je, jaký vztah k němu máte - to jsou brýle, přes které se na něj pak díváte. Jestli město budete chtít poznat, nebo jej budete brát jen jako nutnost přežívání pro studium, práci, atd. To co dělá město jsou z velké části i lidé. Nejen ti, kteří jej obývají ale i ti, kteří si jej zamilují. Kteří si oblíbí nějaké město a vrací se tam na různé akce, nebo se tam dokonce rozhodnou žít. Stejně jako všude jsou v Brně pěkná i hrozná místa. Jde jen o to, která chcete vidět.
Podklady pro seminární práce