31. srpna 2009, Martina Sochorová
Jsou ještě prázdniny, ale já už mám v hlavě spoustu věcí ohledně školy. Teď půjdu do druhého ročníku na pedagogické fakultě, kde jsem se dala na český jazyk a literaturu a míchám to s filosofií na fakultě filosofické. Už když jsem do toho šla, mohla jsem vědět, že to bude zabijácká kombinace, ale opravdu jsem si myslela, naivně, že filosofie bude hračka, že to s tou češtinou nějak dám dohromady.
První týden nadšení, další týden děs a pak to šlo naráz. Tři měsíce docela flákárna a pak Vánoce, období klidu a pohody. To se ale nedá říct o studentských Vánocích, kdy musím dělat dvě seminárky, naučit se na zápočty, které mě čekají první týden v lednu a na závěr samozřejmě zkoušky. Takže makačka a žádný klídek.
Nakonec jsem to vše zvládla, což jsem se sama divila. A dokonce i tu filosofii, u které jsem si nebyla vůbec jistá. Byl to pro mě nový obor. Češtinu, jako každý jsem měla už od první třídy. A tak jsem nástup na univerzitu i tak brala. Bohužel, páni profesoři ne. Začali řešit Platóna, šťourat se v jeho dílech, měli jsme číst Patočku, analyzovat texty od Aristotela…Ano, na střední jsme měli občanku, ale filosofii jsme jen tak lehce naťukli. Věděla jsem, kdo byl Platón, Aristotelés a jiní, ale čtení filosofických textů a vědět, co je Platónova idea, to šlo mimo mě. Teda, až do té doby, než jsem s knížkami od Platóna strávila zimní semestr. Nebylo jich tedy moc, ale nějaké ano.
V dalším semestru nám začala staroslověnština, což bylo ze začátku také peklo, ale nakonec to byla nejlehčí zkouška. Filosofie byla dost ostrá, museli jsme hodně číst a na každý týden zpracovat text. Bylo to dost těžké, ale takový přístup učitele se mi líbil, dohnal nás alespoň k tomu něco číst, jinak, ruku na srdce, bychom se k tomu nedonutili. Nadešel čas zkoušek, čeština proběhla celkem v klidu, ale filosofii jsem si musela přesunout až na další rok, protože jsem měla v plánu vyrazit na konci června do Anglie jako au-pair a samozřejmě všichni filosofové si dali termín až když jsem odjížděla a nebo na dobu,co jsem už měla být pryč. Uvažovala jsem, jestli se na to nevykašlat a nikam nejet, ale je to zkušenost a bůh ví, jak to bude v budoucnu.
Tak jsem teď v Anglii a uvažuju nad příštím studijním rokem. Už to takhle nenechám, rozhodla jsem se, že nebudu čekat na poslední chvíli se seminárními pracemi, že budu číst, co se dá, jak beletrii, kterou ale miluju, tak ovšem i ty filosofické texty a odbornou literaturu na zkoušky. Budu se snažit poctivě chodit na všechny přednášky a být vzorným studentem. Tento deník bude takové zrcadlo mých činů ve školním roce a možná i pro někoho inspirace. Uvidíme. Sama jsem zvědavá, jestli to zvládnu. Tak za týden zase tady.
Autorka je studentkou Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad LabemPodklady pro seminární práce