Dojíždění

29. října 2007, Mape

Stejně jako dospělí dojíždějí do práce, i studenti a žáci se nějak musí dostat do svých škol. Žluté školní autobusy, tak jak je známe z britských nebo amerických seriálů, tu nemáme. Žluté autobusy především pro studenty sice máme, ale jen na skutečně dálkové trasy. Takže malá děcka z vesnic každý den jezdí do větších obcí do školy bílomodrými autobusy. Možná se tak nepřímo učí samostatnosti, možná jsou doprovázeny svými spolužáky, nebo staršími sourozenci.

Tak jako tak cestování přece jen něco stojí – peníze z kapes rodičů a čas z rozvrhu dítěte nebo studenta. A svého volného času si cení především žáci vyšších ročníků. A co potom středoškoláci, kteří mají více učení, více jiných povinností a dojíždějí denně do škol?

Já jsem měla štěstí, že základní školu jsem měla od domu asi 3 minuty chůze, střední 6 minut. Jenže nejsem z univerzitního města a chtěla jsem ve studiu pokračovat. Vzhledem k vzdálenosti (blízkosti) předchozích škol to vychází, že by moje vysoká škola měla být od domu asi 12 minut a ještě pěšky. Směšné, opravdu. Zvlášť v porovnání s realitou. Jedna cesta mě zabere asi 180 minut. 3 hodiny. Když není zpoždění a nemusím čekat na vhodný spoj, což není moc běžné. Slogan auta stojí – vlaky jedou byl fakt ironií na nikdy včas nejezdící vlaky. Proč taky by měly jezdit včas, žádný stres, stačí jen přece oznámit: „Rychlík číslo 879 ze směru Praha Hlavní nádraží a dále pokračující v tom a tom směru bude na svém příjezdu opožděn. Předpokládaná doba zpoždění bude asi 40 minut. Dále oznamujeme cestujícím, že tato doba se může změnit. Omluvte prosím zpoždění vlaku.“ Tak nějak to říkají. Co může cestující? Mračit se, nadávat, vzdychat nebo jen nervózně pohlížet na hodinky až ubude 40 minut a na světelnou tabuli naskočí ještě dalších 5 minut navíc jako prémie.

Kdybych jela autobusem, cesta by trvala asi jen o 30 minut méně a těžko říci jestli bych se do naštosovaného autobusu s pár zavazadly ještě vešla. Tak si teď trochu vybírám daň za své předchozí výhody blízkosti školy. Od privátu ke škole mě cesta trvá 45 minut pěšky. Šalinou se ke škole dostanu za 25 minut, což už je přijatelné. Horší je ta zbytečně dlouhá cesta z Brna domů.

Na koleje bych neměla nárok, tak už třetí rok bydlím na privátu. Takže tříhodinová cesta mě čeká jednou týdně domů a jednou týdně do školy. Oproti studentům ze vzdálenějších míst jsem na tom ještě dobře. 3 hodiny na cestě, ale z toho asi 2 ve vlaku, takže ty dvě hodiny by se daly nějak využít – ke čtení, učení, nebo k práci. Jenže cestování na kolejích není zas tak „pohodlné“, jak je inzerováno. Zatím čisté, relativně prostorné a místy tiché (teď už také skřípavé) Pendolino je záležitostí pro pár lidí, kteří se na rozdíl od studentů neohlížejí, jestli je jízdenka Brno-Pardubice bude stát 120Kč nebo 320Kč. Takže stejně jako většina jiných studentů využívám „podřadnější“ vlaky. EC a IC vlaky nejsou špatné a hlavně nejsou tak drahé jako ta „chlouba“ českých drah. Jenže právě díky té „chloubě“ je na trase Brno-Pardubice málo průměrných vlaků. Dřívější EC spoje jsou nahrazeny drahým SC vlakem, který jezdí dost často poloprázdný, tedy pokud zrovna nejede nějaká „star“ a deset lidí, co ji doprovází na „unikátní cestě luxusním vlakem“ spojené s focením pro letáky, které pak většinou stejně končí v odpadkových koších samotných vlaků.

Pendolino opravdu v Čechách nemá konkurenci. V čem by ji ale také měl mít, když cesta ostatními vlaky je vším jiným, než příjemným zážitkem a České dráhy si vjezd konkurence na „své“ koleje bedlivě hlídají. Snad se brzy naplní vize Student Agency a objeví se slibované žluté vlaky, namísto zažloutlých interiérů prorezlých rychlíků, se špinavými okénky, se stolečky, na které bych si svačinu položila jen v případě, že bych si nevážila svého zdraví, se záchody, které jsou cítit dostatečně daleko, aby odradily od dalších návštěv cestující, kteří mají naději, že „to“ ještě chvilku vydrží. Vůbec nejhorší mě přijdou „kupéčka“ – červené rozpárané sedačky, na stěnách podpisy předešlých cestujících nebo nevkusné symboly, závěsy, jak kdyby byla doba temna, nebo se šetřilo vodou a pracím práškem. Uličky ucpané cestujícími, kteří se nevešli do těch „skvělých kupéček“. Navíc největší výhodu, kterou pro cestující vlaky mají oproti autobusům – tedy dopravu větších zavazadel – tady dostatečně ztěžují úzké uličky a přemíra cestujících, kteří prostě nemají k dispozici jiný spoj, než tento otřesný. Hold kultura cestování. Za oknem je sice stále vidět pár nadšených vnoučat, jak se svým dědečkem mávají vlaku. Jenže ta malá děcka už nemávají pokroku, jako před 65 lety jejich nynější dědečkové, ale ostudě, kterou lidé a především studenti závislí na prostředcích hromadné dopravy musejí finančně podporovat.

Diskuze na téma Dojíždění

:) :( :D :p :| :O ;) 8) X) :_( :$ :@ :Z

Pro odeslání příspěvku se můžeš přihlásit nebo odeslat anonymně pod přezdívkou. Pro přihlášení musíš být zaregistrovaný. U příspěvků neregistrovaných nebo nepřihlášených uživatelů se zobrazí IP adresa.

Jméno nebo přezdívka:
Opiš kontrolní kód: Kontrolní kód

Příspěvky obsahující vulgární výrazy, komerční odkazy nebo odkazy nesouvisející s tématem budou smazány.

[3] Anonym (62.240.171.250), 1. prosince 2007 11:51
myslím si že všechno psané v článku je pravda a vím že si jde každý za svým snem ale trávit 3 hodiny deně ve vlaku nebo autobusu je opravdu hrůza:Z:D:|
[2] Anonym (88.102.111.2), 31. října 2007 18:25
Plně s tebou souhlasím!!!! Já dojíždím a vím že denně trávit v autobuse hodinu je hrůza! Každý den!
[1] Anonym (88.100.241.56), 30. října 2007 13:38
já si myslým že je to v pořádku:D

seminarky bez prace

Podklady pro seminární práce

Hodnocení článku

3,8
Oznámkuj článek jako ve škole
1 2 3 4 5
Známkovalo 3370 čtenářů

Další články tohoto autora