15. února 2008, Dáša Andělová
„Proč dávají tak malé porce?“ ozývá se všude kolem jídelního stolu v závodní jídelně jménem Sara, u kterého sedím. Podívám se na svůj příděl rybího filé s bramborovou kaší (nejčastější přílohou k jakémukoli masu) a musím souhlasně pokývat hlavou. Oproti loňskému roku se porce značně zmenšily, výběr jídel zúžil a kvalita, která nás do této jídelny přivábila (konkrétně to byly smažení dinosauři), jasně zaostává.
Hladoví studenti ale stále doslova vybíhají ze školy, aby ukořistili svou porci jako první a nemuseli stát, někdy až osmdesáti metrovou frontu, která se táhne ven, což je během zimního počasí značně nepříjemné. Tuto masovou reakci má však na svědomí stále zavřený kiosek v přízemí naší školy. Cedule na dveřích, oznamující datum otevření, je už bez mála dva týdny stará!
Jsou ale i tací, kteří se na jídlo nehrnou. Přesto, že mají obědy starostlivými rodiči zaplacené, často na ně ani nejdou a raději si skočí, pomalu, bez jakýchkoli obtíží, s cigaretkou v ruce naproti přes ulici do „vyhlášeného“ podniku nazvaného Fofr pizza. Komentují to asi takto: „Raději než na nějakou UHO omáčku si skočím támhle do Fofr „pizzky“, pizza je přeci jenom chutnější.“
No, uznejme sami, kdyby v jídelně nepřestávali vařit dobroty (hlavně ty smažené dinosaury!) a přidávali na porcích, určitě by již tak plná kapacita ještě vzrostla.
Jídelna si však nestěžuje. Strávníků mají habaděj a zájemců o stravování také. Nepotřebují víc.
Abychom ale jen nesoudili, musíme také přiznat, že takové posezení v horkém letním parnu venku na lavičkách má své kouzlo. Můžete si u jídla zvesela hlučet a paní kuchařky vám ani nevynadají, jak je u nich zvykem. Jen pokud necháte na venkovním stole konvici s čajem, příležitostně s džusem (jehož kvantita by také mohla minimálně desetkrát stoupnout), uslyšíte pronikavý hlas jedné z hlavních spravujících jídelny, která vám jasně dává najevo, že jste se dopustili závažné chyby a jste nuceni ji svým svědomím ihned napravit a ještě několikrát za sebou se omlouvat, že jste vážně nechtěli.
Tedy, ať si každý udělá svůj vlastní úsudek a srovná klady a zápory jídelního stravování. Já vím jedno! Bez jídelny Sara bych nejspíš zemřela hlady a také se při vyučování nudila, protože největší motivací mi je fakt, že po konci vyučování následuje oběd! Ať je jakýkoli, bude zaručeně spásný! A pokud nebude na jídelníčku zrovna UHO, bude zaručeně i velice dobrý.
A jak to máte se stravováním vy?
Autorka je studentkou 3.ročníku gymnázia Na Pražačce v Praze 3, Žižkově.Podklady pro seminární práce