Internát - příprava na život
30. října 2009, Jitka Novotná
Je to tady! Ten den, kterého se bojím celý rok je tu. Vstávám z postele a cítím bolest v břiše. Dnes se mi změní život. Je to velká změna, která na mě určitě zanechá nějaké následky. Ať už kladné nebo záporné. Odpoledne to všechno začne, pojedu na internát. Mám z toho všeho strach, ale co se dá dělat. Svoje rozhodnutí už nezměním.
Protože mi ještě pár věcí chybí, skočím si do obchodu. Nakonec v košíku skončí Mattonka, žvýkačky, chléb a dva loupáky. Zaplatím a vydám se nejkratší cestou domů. Posledních pár hodin domova. Nejhorší na tom je, že vůbec nevím co mne čeká. Kdyby to šlo, vrátila bych se nejraději do 1. třídy.
Doma je mi stejně nejlépe. Na dnešek už nemám vůbec žádné plány, ale to nevadí. Strávím poslední den lenošením. Přihlásím se na “Facebook“, poděkuji Všem co mi drží palce a podívám se na hodinky. Je čas oběda. Protože ani nemám hlad, ohřeji si trošku jídla co máme v lednici. Kolik lidí se teď asi tak nervuje stejně jako já? Kolik lidí dnes čeká první noc na internátě a zítra nová škola?
Čas ale utíká jako voda a já už se odhlašuji z počítače, poklízím všechen nepořádek, který jsem způsobila a pomalu se chystám na cestu. Za 10 minut máme vyrazit. Jsem zvědavá, jak to na intru bude vypadat, jestli budeme spolu s kamarádkou na pokoji po dvou, nebo po třech. Mám z toho všeho husí kůži. „Tak jedeme!“zavelí táta a já se zarazím. Mám všechno? Nechybí mi mobil, peněženka nebo třeba nějaké oblečení? „Kdyby ti něco chybělo, tak si to pučíš nebo jednoduše koupíš.“mrkne na mě táta, jako kdyby dokázal číst myšlenky. Aspoň na chvíli mě to uklidní a už nastupuji do auta, plná očekávání. Rozloučím se s příbuznými a vyrážíme. Cestou vyzvedneme mámu a už jsme (skoro) kompletní rodina. Chybí mi tu sestra, která bydlí daleko. A jelikož má bratr prázdniny, jede s námi.
Už projíždíme kolem cedule s názvem města. Města, kde strávím 4 roky mého studentského života. Bylo by všechno v pořádku, kdybychom nezabloudili hned na hlavní silnici. Bratr zastavuje na okraji silnice a stahuje okénko. Chceme se zeptat, kudy se na internát dostat. Slečna, která stojí na chodníku nám ale vůbec neporadí. Na druhý pokus, kdy se ptáme matky s rodinou už se dozvíme kudy jet. U intru stojí spoustu aut a pár lidí s taškami. Na nás čeká kamarádka spolu s rodinou. Jsem nervózní tak, že vytahuji klepoucíma rukama tašky z auta. Táta s bratrem mi pomůžou.
Tak jsme tady. Ta představa, kolik lidí asi v tom domě bydlí mě děsí. Spoustu oken a jedny velké dveře. Dovnitř vcházím s dušičkou malou jako kamínek uprostřed oceánu. Ihned, tedy teprve co se dostaneme na správné patro, nám paní vychovatelky oznámí, kde máme spolu s kamarádkou pokoj.
Jsou tam 2 postele, 2 stoly, lampička, poličky a nějaké skříňky na menší věci. Čekala jsem, že pokoj bude malý, takže jsem velmi spokojená. Ještě se zapíšeme u vychovatelek a už už nás ženou do klubovny, kde sedí všechny prvandy. Nervozitou se mi klepe hlas.
Naši se s námi rozloučí, čímž mě způsobí menší trapas. Hlavně bratr, který ještě otevře zavřené dveře plné klubovny a nezapomene dodat: „Tak čau!“ Kdyby tam aspoň nesedělo tolik holek připravených poslouchat různé řády a prosby, které nám později oznámí paní vychovatelky. Mám pocit, že mne navštívila horečka. Moje hlava vůbec nepobírá co všechno naše “náhradní mámy“ říkají. Všechno si bez nějakého řádu píši na papír. Snad se v tom později zorientuji. „Tak můžete jít. Dobrou noc.“ konečně slyšíme. Všichni se zvedneme a rozejdeme se do pokojů. Vedle nás bydlí ještě Verča s Lenkou. Chvíli si povídáme a pak už zalehneme do postelí. První den plný zážitků už skončil. Dobrou noc :).
Autorka je studentkou prvního ročníku střední uměleckoprůmyslové školy.Diskuze na téma Internát - příprava na život
- [18] Člověk (217.112.170.54), 14. ledna 2017 18:00
-
- [17] Ivana (217.196.211.99), 27. srpna 2014 23:50
- Milá Jitko, ani Ti nebudu líčit, jak u Tvého článku brečím. Můj syn od neděle nastupuje do prvního ročníku a bude na internátě. Myslela jsem, že to zvládnu lehce, ale teď brečím, jak želva. Vím, že před ním musím být hrdinka, protože i pro něj je to životní těžká zkouška. Velice mi Váš článek pomohl, protože jsem se alespoň trochu mohla vcítit, co prožívá 16-ti leté dítě. Moc Vám děkuji. Ivana
- [16] Ivana (217.196.211.99), 27. srpna 2014 23:49
- Milá Jitko, ani Ti nebudu líčit, jak u Tvého článku brečím. Můj syn od neděle nastupuje do prvního ročníku a bude na internátě. Myslela jsem, že to zvládnu lehce, ale teď brečím, jak želva. Vím, že před ním musím být hrdinka, protože i pro něj je to životní těžká zkouška. Velice mi Váš článek pomohl, protože jsem se alespoň trochu mohla vcítit, co prožívá 16-ti leté dítě. Moc Vám děkuji. Ivana
- [15] Simík (85.132.166.138), 2. února 2012 11:05
-
Ten příběh se mi líbí já jsem sama na intru tak vím co to je.Když jsem na intr přijela poprvé,myslela jsem že to tam nevydržím,ale ted´ už jsem si zvykla a už to tam je v pohodě,tak si myslím že i Jitka si už zvykla.
- [14] Lukásios (217.194.163.170), 2. listopadu 2011 17:34
-
Moc hezký příběh , ale pravda je taková když ste už na základní škole soběstační tak žadný intr nemůže pro vám znamenta nic těžkého .
- [13] Míša (188.134.129.213), 30. října 2011 19:45
-
Já se cítila úplně stejně a dokonce mi při prvním loučení ukápla slzička.Už je to sice pět let co jsem byla první noc na intru, ale byla jsem tam naprosto spokojená a poslední noc na intru jsme s holkama obrečely. Hned bych se tam vrátila
- [12] -Crazy_Lady- (88.101.177.247), 18. října 2010 16:53
-
můžu se zeptat na jaké internátní škole jsi? a platí se za to něco?
- [11] anelli (194.213.54.218), 3. prosince 2009 22:30
-
Jiťulko, moc pěkné, ale teď bys mohla napsat pokračování o tom, jak se ti na intru líbí a že máš ty nejhodnější paní vychovatelky
- [10] Luciucha (89.190.90.1), 22. listopadu 2009 14:03
-
jojo je to pěkně napsaný ..... ale chtělo by to aby to pokračovalo .... ráda bych věděla jaké to tam je co každý den dělají a podobně a hlavně jak to skončí .... a taky bych ráda věděla proč tam šla ... asi proto že chtěla ?? to asi nebylo ....
ale jinak pěknýý - [9] Majka (217.77.161.25), 10. listopadu 2009 05:52
- Moc pěkné
- [8] Terka (90.177.119.122), 9. listopadu 2009 21:10
- moc hezky napsaný článek.... taky jsem se tak nějak cítila
- [7] Petulka (212.20.67.99), 9. listopadu 2009 20:19
- Krásnej článek, krásně napsanej :).. fakt paráda.. šikovná :)
- [6] Šeky (90.178.124.97), 9. listopadu 2009 20:10
-
Tak to je moc pěkné :)
Je vidět, že to nebylo jednoduché
Ale koukám, zvykla sis dobře 
Jinak krááásně napsaný, si talent ..!! - [5] Lucka (80.188.1.3), 9. listopadu 2009 12:59
-
Tak to je sranda. Nikdy jsem intr neprožila a je zajímavý si o tom aspoň přečíst. Bylo by fajne pokračovat! Tvůj brácha je číslo...Papá
- [4] Jitka (82.100.28.4), 9. listopadu 2009 11:49
-
Pavel: Uvidíme, jestli bude o čem psát, proč ne :)
Domča: děkuju moc
- [3] Domča (62.240.170.131), 8. listopadu 2009 17:12
-
Tak at se ti tam hllavne libi
- [2] sadghbn (195.70.145.75), 3. listopadu 2009 17:44
-
???nechápu to
- [1] Pavel (88.102.156.23), 31. října 2009 14:28
- a pokračování nebude?
Podklady pro seminární práce