6. dubna 2007, Tereza Černá
Je chatování nebezpečné? Doufejme, že není. Ta otázka je možná poněkud nadsazená. Ale přesto… Snad každý, kdo poprvé v životě zasedl k chatu, byl okouzlen. Fascinován. Vyťukával na klávesnici zprávy a ony se odesílaly jedna za druhou. Stačilo „vstoupit do místnosti“ a člověk si mohl povídat s neznámými lidmi z druhého konce republiky. Právě ta anonymita totiž lidi láká. Pod vymyšleným nickem se může skrývat prakticky kdokoliv. Není to úžasné?
Na chatu můžete vystupovat coby drsní tvrďáci, i když ve skutečnosti takoví zdaleka nejste. Lidé s komplexy méněcennosti si tam užívají svou chvilkovou nadřazenost. Na chatu nemáte žádnou zodpovědnost, ani za to, co jste řekli nebo jak jste se chovali. Měla jsem kamarádky, které prochatovaly celé hodiny a v místnostech „Láska a sex“ se seznamovaly s nejrůznějšími týpky. Pak se s nimi dokonce scházely v reálu. Může to být i zajímavé. A může to být i šok. Psali jste si s ním a nevědomky si ho zidealizovali. Jenže kdo se na chatu jevil jako zábavný a příjemný společník, měří ve skutečnosti jen 150 cm a zadrhává v řeči. (Nic proti takovým lidem.)
Jisté ovšem je, že ačkoliv pokroku doby se jen těžko budeme bránit, není nad přátele, které znáte osobně a víte o nich, kdo jsou. Není nad „staré způsoby“ navazování vztahů. I při nich sice můžete šlápnout vedle, ale aspoň od začátku „vidíte“, s kým máte tu čest. Po čase to pochopily i mé zmiňované kamarádky. Hodně lidí propadlo chatu právě proto, že si na něm mohlo vymýšlet: hrát si na ty, kterými nejsou, udělat si novou tvář, vymyslet si profesi i životní osudy. Ale časem si každý zvykne. Vystřízliví. (Nebezpečný problém nastává, pokud se tak nestane.) Chat už mu nepřipadá tak fascinující, přijme ho jako běžnou, normální věc.
Ne, chat není nebezpečný, ale nesmíte mu propadnout. Zdá se, že poslední generace dětí, které vedle internetu vyrostly a je pro ně stejně přirozený jako třeba televize nebo telefon, už chatu propadat nebude. Oni už v něm neuvidí něco neznámého, tajuplného a neuvěřitelného. Oni se na tím nepozastaví. Že můžete komunikovat s cizími lidmi, které jste nikdy předtím neviděli (a nejspíš ani nikdy neuvidíte)? No a co?
Autorka je studentkou Gymnázia Voděradská v Praze - StrašnicíchPodklady pro seminární práce