28. listopadu 2007, Tereza Černá
Nedávno jsem v autobuse viděla matku s dětmi. Chlapeček s holčičkou ječeli na celý autobus a jejich matka s nimi nic nezmohla. Vlastně se o to ani nesnažila. Raději se bavila se svou známou, kterou potkala, a jen občas na děti křikla: „Buďte zticha!“ nebo „Uklidněte se!“ A ony – jako by cítily, že si jich matka příliš nevšímá – zlobily o to víc.
A ostatní cestující si mohli leda tak přát, aby už byl čas vystoupit. Pro děti má sice leckdo pochopení, ale napadá mě, že tady byla jasně vidět chyba jejich matky. Možná by děti přestaly zlobit spíš, kdyby jim místo toho věčného okřikování raději vysvětlila, proč po nich chce, aby byly potichu. Například proto, že někteří cestující jsou za celý den utahaní a potřebují klid.
Ale proč to říkám? Tak nějak mi to totiž připomíná situaci ve škole. Také jsme tam nepřetržitě zásobováni příkazy o tom, co máme a nemáme dělat: „Naučte se tohle a zopakujte si tamhleto.“ Ale proč se to vlastně máme učit? K čemu je probíraná látka vlastně dobrá? Proč bychom měli znát literaturu a dějepis? A k čemu nám je matematika, když velká část z nás ji v budoucnosti nikdy nevyužije?
Málokdo ze studentů je schopný si na tyto otázky odpovědět. Někteří se dokonce učí jenom „kvůli známkám“. Narážela jsem na to základní škole a narážím na to i na střední. Většina žáků se učí něco, co se jim zdá vlastně nesmyslné. A zdá se jim to nesmyslné proto, že nevědí, k čemu je to dobré. Učitelé totiž opomíjejí jednu důležitou věc – vysvětlit studentům, kde se právě probíraná látka využívá v praxi. Kdekdo umí spočítat kvadratickou rovnici, ale málokdo už ví, proč ji počítat a k čemu kvadratické rovnice slouží. A tak je to bohužel se vším. Přitom psychologové tvrdí, že lidé jsou spokojenější a úspěšnější, když znají smysl toho, co dělají. Ale ve škole? Buď se čeká, že na to přijdeme sami – anebo se to nepovažuje za důležité. A pokud se přece jen objeví nějaký ten zvídavý žáček, učitelé i profesoři jsou jeho otázkami spíše zaskočeni. Koneckonců faktem je i to, že mnozí učitelé učí a sami nevědí proč. Prostě se řídí osnovami, odučí si své a jdou domů. Kdo z nich by přemýšlel o tom, proč je v osnovách právě to, co v nich je?
Autorka je studentkou Gymnázia Voděradská v Praze - StrašnicíchPodklady pro seminární práce