Můj říjnový kalamitní den

30. listopadu 2009, Jitka Novotná

Přesně v 6:00 se v tichém pokoji rozezní budík. „Né, ještě né!“zašeptám tiše a zavřu unavená a těžká víčka pod tíhou spánku. Zdá se mi krásný sen. Ležím na rozkvetlé louce a všude je klid. Nerušená příroda plná květin, barev a blankytně modré nebe.

Je tu ale něco, co do krásného snu nepatří a to hudba, která se mi zdá více než povědomá. Otevřu oči a zaklapnu budík. Dobře, vstávám. Moje spolubydlící stále leží v posteli, což u ní není vůbec zvykem. I ve vedlejším pokoji, kde bydlí mé 3 kamarádky, se stále nesvítí. Dnes se opravdu nikomu nechce vstávat. Může za to zasněžená krajina, která nikomu nedovolí odhodit teplé peřiny a vylézt z vyhřátého “pelíšku“? Nebo je to jenom lenost, která se nám všem dnes projevila? Kdo ví.

Já osobně se vydám do koupelny, kde už na mě čeká můj zubní kartáček. Omyji si obličej a podívám se do zrcadla. Ta paní co se na mě dívá mi někoho připomíná a pěkně mě ten pohled děsí. Poupravím si svůj účes a vrátím se do pokoje. Jestli jsem si ale myslela, že se převléknu, vezmu batoh s učením a půjdu na snídani, pěkně jsem se zmýlila. Jakmile mé oči zahlédnou postel a v ní neustlané peřiny, mé tělo neodolá a musím si ještě na 5 minut lehnout. Má spolubydlící Kristýna zasupí, protože se jí takto vstává ještě hůř, ale pomalu se dostává na nohy. Její další cesta pokračuje do mé už navštívené koupelny. Vedle se již svítí. Protože je v našem pokoji tma a holky se asi diví že ještě spíme, přijde mne navštívit další Kristýna, která má pokoj o zeď vedle. „Dobré ráno, co se děje?“ zeptám se s ještě rozespalým hlasem. „Ále, já Vás jdu zbudit. Koukám, že je to zbytečný.“ odpoví Kristýna a jde se převléknout k sobě do pokoje. Když jsme všechny připraveny, jdu po boku Verči a dvou Kristýn na snídani. Dnes vůbec nemám hlad a protože je již 6:50 dám si pouze horký čaj. Nikdo z nás nemluví. Kdyby se někdo díval k našemu stolu, asi by si myslel, že jsme na sebe naštvané, nebo máme všechny depresivní náladu. Ale nám chybí potřeba mluvit. Už proto, že je ráno a všechny ještě spíme. „Možná bychom měly jít, nebo přijdeme pozdě.“ zavelí Kristýna a už už se zvedáme ze židlí. V jídelně jsme zůstaly poslední.

Při představě naší cesty do školy se oklepu zimou. Včera večer venku napadalo aspoň 30 centimetrů sněhu a po dnešní prosněžené noci si ani netroufám tušit, kolik je tam dnes. A to je teprve 16. říjen! Navléknu na sebe slabou bundu a s dušičkou malou jako kamínek otvírám dveře jídelny. To co vidím mě opravdu překvapí! Jablonec je úplně zapadlý. Kolem je aspoň půl metru sněhu a stále chumelí. Musím vytáhnout fotoaparát a všechno to vyfotografovat pro přátelé. Společně se s holkami směji tomu, že nejsme do tohoto počasí oblečené. Všechny máme na sobě podzimní bundy a já s Verčou dokonce “skejtky“, takže mám ponožky okamžité mokré. Příští týden se snad již poučíme a na internát si přivezeme teplé oblečení.

Naše cesta trvá pár minut a už stojíme před školou. V budově se skoro nesvítí, rozsvěceno je jen v pár místnostech. „Ani tam nechoďte, škola dneska není.“ řeknou nám holky ze třetího ročníku. „Opravdu? To je super!“ jásám spolu s kamarádkami. Ale protože nikdy nevíte, jdeme se tam podívat. V přízemí stojí spousta lidí, kteří nás posílají domů. Tak jo, jdeme na autobusové nádraží. Když vycházíme ze školy, někdo si ještě všimne cedule na dveřích, kterou jsme před tím vůbec neviděly:

PRO DNESNI DEN 16.10.2009 JE ZRUSENA VYUKA.

A tak odcházíme na autobusák. Máme štěstí, za půl hodiny mě a Kristýně jede spoj a Verče o 10 minut déle. Zpoždění je pouze čtvrt hodiny, což v tak zasněžené vozovce není tak hrozné a já už spokojeně usedám do vyhřátého autobusu. A jedeme domů.

Když jsme přijely do Semil (naše přestupní město) začaly jsme se s Kristýnou hrozně smát. Po sněhu ani památky, všude zelená tráva a lidé oblečeni pomalu v mikinách. Až jsme si připadaly v těch podzimních bundách jako blázni. A tak skončilo dnešní poledne.

Autorka je studentkou prvního ročníku střední uměleckoprůmyslové školy.

Diskuze na téma Můj říjnový kalamitní den

:) :( :D :p :| :O ;) 8) X) :_( :$ :@ :Z

Pro odeslání příspěvku se můžeš přihlásit nebo odeslat anonymně pod přezdívkou. Pro přihlášení musíš být zaregistrovaný. U příspěvků neregistrovaných nebo nepřihlášených uživatelů se zobrazí IP adresa.

Jméno nebo přezdívka:
Opiš kontrolní kód: Kontrolní kód

Příspěvky obsahující vulgární výrazy, komerční odkazy nebo odkazy nesouvisející s tématem budou smazány.

[1] Simík (85.132.166.146), 14. května 2012 18:43
Opravdu velmi pěkný příběh :D

seminarky bez prace

Podklady pro seminární práce

Hodnocení článku

2,9
Oznámkuj článek jako ve škole
1 2 3 4 5
Známkovalo 1286 čtenářů

Další články tohoto autora