14. března 2008, Alena N.
Nebojte, tenhle článek nebude zkoumat vaše dovednosti v kopané. Zaměří se na oblast zcela odlišnou, a to na svět pracovní, což je vlastně někdy taky docela fotbal. Zejména když si jako studenti potřebujete aspoň trochu přivydělat.
Před několika týdny, při brouzdání po internetu a pročítání aktuálního seznamu krátkodobých pracovních příležitostí, jsem se zastavila nad inzerátem, v němž jistá obchodní společnost hledala brigádnice na výpomoc v dárkové službě v nově otevíraném nákupním centru. Náplň práce vypadala na první pohled vcelku zajímavě, a tak jsem na uvedený email brzy odpověděla. Vždyť balení dárků je docela příjemná činnost. Proč to tedy nezkusit.
Uplynulo pár dní a následovalo školení. A vystřízlivění. Během několika hodin jsem sice poznala základy „profesionálního balení dárků“, ale zároveň jsem se plně seznámila se současnou „prodejní kulturou“.
„Jedna z nejdůležitějších věcí je, abyste lidi přiměli k tomu, aby si u vás koupili co nejdražší zboží,“ upozorňovaly nás asistentky. „Zákazník si něco vybere, ale vy mu poradíte, že ten luxusní papír by byl pro jeho dárek určitě vhodnější. A když vám někdo řekne, že je to drahý, tak mu vysvětlíte, že jde o vysoce kvalitní, dovezený materiál, který v obchodech není běžně k sehnání.“
Barevné stuhy mi pomalu začínaly těžknout v rukou. Docela hezký balíček, který jsem před několika minutami vytvořila ještě s radostí, se mi před očima měnil v cosi podivně prázdného a chuť do práce mizela kdesi v nedohlednu. To už se teda vidím, jak přesvědčivě mluvím o tom, že nabízené zboží není s ohledem na kvalitu vůbec drahé a přitom si, podobně jako zákazník, myslím pravý opak.
Podobné jednání se v komerční oblasti bohužel stalo každodenní praxí. Nejen obchodní zástupci a nejrůznější finanční poradci, ale už i běžní prodavači jsou vedeni k tomu, aby se tvářili, jako že lidem přejí jen to nejlepší, a přitom s nimi nenápadně manipulovali, snažili se dostat je tam, kde je chtějí mít. V moderní obchodní mluvě se tomu říká „tah na branku“. Že se vám ten výraz nelíbí? Mně taky ne. Zvlášť když se všichni můžeme snadno stát onou brankou.
Na závěr si dovolím zmínit ještě jednu perličku, týkající se pracovních podmínek v oné „luxusní dárkové službě“. V případě, že byste se na pracovišti dopustili „prohřešků“, jako je např. mluvení s kamarády nebo telefonování, nejspíš byste na svém kontě marně očekávali připsání mzdy. Za přistižení při uvedených aktivitách se totiž započítávají nemalé peněžní sankce (v řádu stovek až několika tisíc korun), takže na brigádě by bylo snazší spíš prodělat.
Ze školení jsem tedy odcházela se smíšenými pocity. Nevím jak vám, ale mně jsou takhle tvrdá pravidla, ať už jde o jednání se zákazníky nebo o podmínky pro zaměstnance, poněkud „proti srsti“. Jako by se s nenasytnou, nikdy neustávající touhou po zisku pomalu začínala vytrácet lidskost. Ale to je přece škoda, nebo ne?
Podklady pro seminární práce