Rozloučení se střední školou

26. června 2009, Alena N.

Za okenními tabulkami prosvítá azurově modrá obloha. Do třídy, v níž jsou lavice tentokrát pospojované dohromady a přikryté bílými ubrusy, vane pootevřeným oknem čerstvý jarní vzduch. Květnové poledne. Naše maturitní čtveřice stojí vedle sebe v řadě a pomalu si začíná uvědomovat, že jsme to doopravdy zvládli a už je konečně po všem.

Přízrak „zkoušky dospělosti“, který neúnavně doprovázel naše kroky takřka po celý školní rok, se z ničeho nic někam vytratil a my tu stojíme lehcí jako vánek anebo spíš jako někdo, komu právě spadl ze srdce ne kámen, ale přímo obrovský balvan. Členové komise nám přicházejí gratulovat a mně najednou dochází, že mi tahle škola bude chybět. Opravdu – strávili jsme tady spolu sedm let, byla tu sranda (aspoň občas) a navíc jsme si za tu dobu si s některými z vyučujících docela porozuměli, takže naše setrvání na půdě ústavu bylo určitě přínosem pro obě strany. Ale co dělat, hlavně že se podařilo a můžeme si dojít pro maturitní vysvědčení.

Na sklonku dalšího dne se celá naše třída sešla na rozlučkovém večírku ve venkovské hospůdce, patřící rodičům jednoho spolužáka. Sedíme pod širou oblohou poskládaní kolem ohně, který zlatavými plameny prosvětluje sešeřelou zahradu. Posloucháme písničky, povídáme si…a vydržíme tak až do rána. Jako bychom chtěli chvíli našeho definitivního loučení oddálit ještě o několik hodin nebo aspoň minut. Je opravdu zvláštní, jak nám věci, které se dřív zdály všední a obyčejné (třeba fakt, že spolu každý den trávíme dopoledne ve škole), najednou připadají tolik vzácné, když víme, že už se nikdy nebudou opakovat. Vzpomínáme na nejrůznější okamžiky ze života naší třídy, na vtipné výroky, které se dostaly až na stránky tak prestižního listu, jakým jsou půlnoční noviny, a je nám zkrátka hezky (i když už se pomalu začíná hlásit únava po probdělé noci…).

Rozloučili jsme se krátce po východu slunce a pak už jsme si šli každý svou vlastní cestou. V červnu čekalo náš ročník kolečko přijímaček na „vejšku“ a pak neobvykle dlouhé prázdniny, které trvaly téměř do konce září. A jaký že je to pocit, dopracovat se po letech studijního úsilí k maturitnímu vysvědčení? Takový nejednoznačný – na jedné straně radost, že si v dotaznících do kolonky vzdělání můžete konečně napsat „SŠ“, ale u absolventů gymnázia zároveň nejistota, zda-li by bylo s tímto typem školy vůbec možné najít uplatnění, kdybychom u přijímaček na VŠ neuspěli.

Po prázdninách jsme skutečně téměř všichni mohli zasednout do poslucháren nějaké vysoké školy. Zda-li byla naše volba šťastná či nikoliv, je už další věc. Přiznávám, že jsem na rozdíl od většiny spolužáků neměla zrovna jasno, co jít po maturitě studovat dál. Nebo přesněji představa by byla, ale na příslušný obor jsem se netroufla ani přihlásit. Vy, milí středoškoláci, máte stále ještě dost času na rozhodnutí „co dál“, takže vybírejte s rozmyslem a mezi podávané přihlášky zařaďte i nějakou tu „školu snů“. Za zkoušku nic nedáte (tedy kromě pětistovky za přihlášku a času věnovanému přípravě) a třeba to doopravdy vyjde!

Diskuze na téma Rozloučení se střední školou

:) :( :D :p :| :O ;) 8) X) :_( :$ :@ :Z

Pro odeslání příspěvku se můžeš přihlásit nebo odeslat anonymně pod přezdívkou. Pro přihlášení musíš být zaregistrovaný. U příspěvků neregistrovaných nebo nepřihlášených uživatelů se zobrazí IP adresa.

Jméno nebo přezdívka:
Opiš kontrolní kód: Kontrolní kód

Příspěvky obsahující vulgární výrazy, komerční odkazy nebo odkazy nesouvisející s tématem budou smazány.

[3] Pavel (88.101.138.85), 28. června 2009 21:07
My jsme jedna z mála škol, která končí v úterý
[2] Alena N., 28. června 2009 12:27
Asi nějak ztrácím přehled, ale původně jsem myslela, že školní rok končí na všech školách stejně - v úterý 30.6. Ale letos je to asi jinak, když někde bylo vysvědčení už teď v pátek...
[1] Pavel (88.101.138.85), 27. června 2009 15:07
Nás čeká každoroční rozloučení se střední školou v pondělí

seminarky bez prace

Podklady pro seminární práce

Hodnocení článku

3,3
Oznámkuj článek jako ve škole
1 2 3 4 5
Známkovalo 2003 čtenářů

Další články tohoto autora