1. října 2007, Mape
Jednou z mnoha výhod, kterou mívají vysoké školy oproti nižším stupňům vzdělání, je bezesporu větší možnost výběru předmětů a hlavně vytvářet si svůj rozvrh podle svého, tedy organizovat si svůj čas. Někdo je zvyklý brzo vstávat, tak se zapíše do seminárních skupin na ráno. Jiný si rád pospí, tak radši jde do školy odpoledne.
Navíc si lze přednášky a semináře poskládat pěkně za sebou a třeba jen do 4 z pěti dnů pracovního týdne. Znám i takovou studentku, která si všechny předměty s povinnou účastí dala do jednoho dne. Víkend si tak prodloužila na krásných pohádkových 6 dní. Anebo vůbec si můžete studium rozložit na více či méně let, než je doporučeno. Jen to chce pamatovat na to, že stát vám studium na veřejné vysoké škole bude hradit jen o rok navíc, než je standardní doba studia.
Ale chtěla bych se spíše vrátit k tomu rozvrhu. Zdánlivě parádní věc, říci si: „Pondělí, pátek chci mít volno a úterý, středa, čtvrtek od 8 ráno do 16 hodin ty povinné předměty odchodím.“ Jenže málokomu se podaří si vše zapsat přesně tak, jak by chtěl. Plánovat může pár týdnů dopředu, vyplňovat políčka rozvrhu předměty a snít o tom, jak bude mít moře volna. Je přesně daný den a hodina, kdy ono zapisování vypukne. Samo slovo vypukne už naznačuje, že to bude něco většího.
U nás na fakultě byl zápis dnes (10.9.) od 17. hodin. Jen pro představu, z předchozích semestrů už mám zkušenost, že to chce tak 30 minut před začátkem nažhavit počítač, přihlásit se do informačního systému, zkontrolovat zaregistrované předměty a zobrazit si k nim sumář všech seminárních skupin – zatím s červenými políčky – nelze zapisovat. Jak se začne blížit 17. hodina, informační systém načítá nové stránky čím dál pomaleji. Zobrazím si skupiny, které by se mi hodily. Samozřejmě mám na papíru vypsané náhradní termíny, protože počítám s tím, že tento zápis bude stejně jako ty předchozí bojem několika pár vteřin. V 16:50 už pomalu nemáte šanci se do informačního systému přihlásit, protože stupeň zátěže je na nejvyšší úrovni, vždyť u počítačů je celá fakulta! Jak je 16:59 už obnovuji načtená okna se zvolenými skupinami. 17 hodin, systém většinou zkolabuje, okna se neobnovují, nelze je načíst. Honem rychle to zkoušet znovu a znovu, dokud se neobjeví spasitelný nápis – úspěšně zapsáno. Hurá, tak další, ještě 4 předměty... Většinou tak polovina se mi podaří zapsat podle svého. Zbytek v té rychlosti improvizuji a hledám v rozvrhu skulinky, které bych mohla vyplnit. Po pár minutách je tak asi 80% míst ve skupinách rozebráno. Takže mezi červenými políčky označujících obsazené skupiny hledám nějaké zelené, kam se ještě mohu přihlásit. Jakmile se objeví, zkontroluji vyučovací den, čas a také vyučujícího. Skupiny mají různé vyučující, takže studenti na doporučení svých starších kolegů, nebo z vlastních zkušeností si také vybírají podle toho, kdo seminář vede.
A jestli vás nebaví „soutěžit“ o ty nejlepší dny a časy, pak vám nezbývá nic jiného než se spokojit s tím, že budete chodit do školy i v pátek (čímž věru vysokoškoláci pohrdají) a v pondělí ráno (což si většinou také rádi studenti pospí, zvlášť když každý týden do školy dojíždějí). A pak hlavně musíte počítat s tím, že se vám budou semináře a přednášky krýt, což je asi nejhorší, protože na většině seminářů musíte krom úkolů splňovat i nějaké procento docházky. A navíc, kdo by se chtěl učit všechno sám, bez výkladu vyučujícího?
Samozřejmě, ne všude to probíhá takto. Na některých vysokých školách si předměty zapisujete na studijním oddělení, kde vám dají razítko do indexu. To si ale rozvrh nevytváříte vy, ale musíte se přizpůsobit tomu, co na vás připraví škola.
Podklady pro seminární práce