15. prosince 2008, Dáša Andělová
Jako již po několikáté letos probíhala výstava všech možných středních škol. Studenti a jejich učitelé se snažili nalákat na svou školu co nejvíce možných aspirantů o studium. My jsme tam byli také. A já, coby dobrovolník, jsem se přihlásila na post "lákačů". Jelikož za to byla vyhlášena odměna jednoho libovolného volného dne.
Bohužel se ale naše gymnázium tímto rokem změnilo z čtyřletého a šestiletého pouze na šestileté, a zájemců tedy značně ubylo, protože na výstavu chodí hlavně poslední třídy základních škol a ty mají zájem jen o čtyřleté studium. Proto jsme si Scholu pragensis museli užít po svém…
Už u vstupu mě zaujal značný počet všech přítomných škol a jejich performance, kterými lákali případné zájemce. Hotelové školy nabízely své cukrářské výrobky, koktejly a jiné pochutiny. Jedna škola dokonce vařila vlastní pivo. Když jsem si šly ale nechat nalít, odbyly nás s tím, že konkurentům nenalévají.
Oděvní školy zas ukazovaly své nádherné večerní róby, elektrotechnologická lákala na rotoped, kde když jste na něm ujeli dostatečný počet kilometrů do kopce, dostali jste za odměnu zkoušečku napětí. Lákavá to nabídka, ne? Taky jsme si s kamarádkou řekli a museli si zajezdit. Ale co nám to dalo práce, když jsme pak měli vyjít do čtvrtého patra, znovu do našeho koutku. Tam ale bohužel nebo snad bohudík chodilo lidí tak málo, že nám profesoři dovolili spíše tam nebýt než být a my tudíž mohly vesele zkoušet a ochutnávat přípravy ostatních. Jedna škola tam dokonce masírovala, a tak nám to nedalo. Zvesela jsme se vrhly na masírovací lehátko, a to už se nás ujaly šikovné ruce jednoho sympatického kluka a asi dvacet minut nám masíroval záda. To bylo tak příjemné, že jsem tam málem usnula. Potom, co nás viděla naše profesorka fyziky, musela to jít vyzkoušet také. To už sem byla z celé výstavy schola pragensis tak vyjevená, že jsem se nestačila divit tomu, že jsem tam potkala tolik bývalých spolužáků a kamarádů z tanečních a jiných kroužků. Prostě náhoda a pohoda největší.
A co jsme reprezentovali my? My jsme ukazovaly své vlastnoručně vyrobené židle z různých materiálů, například z plastových láhví, rolí papíru, a dokonce i židli svíticí. Lidé se ale báli posadit. Nechtěli nám je rozbít svou vahou, ale to by ani nešlo, protože naše výrobky byly velice kvalitní. Dále jste si u nás mohli nechat udělat slepotisk. Pro nezasvěcené do světa výtvarného umění je slepotisk typ nebarevné grafiky. Vybraný symbol je na papír prolisován tak, že vystupuje. Ale naše kóje vůbec byla nejkrásnější. Ne nadarmo nám ji chválili učitelé jiných škol a fotograf. Celá posprejovaná s motivy puntíků a občas se mezi nimi mihnoucí fotografie z mravenčí či muší perspektivy. Prostě nádhera. No měli jste to vidět!
Příští rok akci schola pragensis vřele doporučuji a to i těm, kteří vybírání středních škol mají dávno za sebou. Alespoň se můžete zajít občerstvit a namasírovat a zaručeně z toho budete mít veliký zážitek.
Autorka je studentkou 3.ročníku gymnázia Na Pražačce v Praze 3, Žižkově.Podklady pro seminární práce