17. prosince 2008, Mape
Vypracování seminární práce je oblíbeným způsobem učitelů jak otrávit studenty a vzhledem k tomu, že většina prací musí být odevzdána v papírové i elektronické podobě, tak je to i dobrý způsob jak získat materiál s vypracovanou problematikou ač v nezaručené kvalitě.
Když se začne mluvit o povinnostech splnění předmětu a je mezi nimi i odevzdání a prezentování seminární práce, přemýšlím, když v tomto semestru už mám zadanou sedmou seminárku, jestli jde stále ještě o snahu naučit nás pracovat s odborným textem z více zdrojů a seznámit se s zadaným tématem, nebo jde o sběratelskou vášeň vyučujících, kteří jsou rádi na svých pracovištích obklopeni stohy sešitých a svázaných papírů. Ať už jsou důvody zadávání seminárek různorodé, málokoho z obětí to baví (i když škola stejně jako život není jen o tom co nás baví).
Vytváření seminární práce bych rozdělila na několik částí.
No jak koukám, je z toho celkem dlouhý postup, který ukazuje, že psaní práce není jen o vlastním vypisováním a třídění informací. Já obvykle začínám při psaní práce tím, že s lístečkem s názvem tématu zajdu do knihovny a snažím se najít pár knih nebo časopisů, které se tématu týkají. Ty většinou jen donesu domů a ještě než do nich nahlédnu, připravím si dokument, do kterého pak práci píši. Z požadavků vyčtu, co má být na úvodní straně, připravím obsah, záhlaví, zápatí, okraje, nadpisy, a vypíšu zdroje, ze kterých hodlám čerpat. Asi ta nejméně oblíbená část celé práce, protože se zdá nepřínosná a zdlouhavá. Pokud by mohl tyhle náležitosti student vynechat, hned by bylo na světě lépe ? A to ani nemluvím o té šílené normě pro psaní citací ….
K samotnému psaní práce se tedy dostávám až po perných chvilkách klikání myší po ikonkách všelijakých formátů. Krom „nevinného“ nenáročného textu Vám nějaké vrásky mohou přidělat tabulky – v lepším případě, a v horším případě vzorečky … zvláště s indexy, mocninami a zlomky… kombinace „k sežrání“. Mezi tím vším psaním křížovými odkazy přiřazuji jednotlivé citace k zdrojům.
Když máte napsáno, ještě není hotovo. Musíte tomu dát nějakou jednotnou úpravu, aby to vypadalo jako jedna práce a ne jako několik odstavců z různých zdrojů za sebou. Znovu (tentokrát již důkladněji) projít formátování, protože občas během toho psaní řádí ve wordu nějaké nadpřirozené síly, které vám dokument trochu rozházely. Pak většinou nechám projít dokument kontrolou pravopisu. To je sice užitečná věc, ale jen tak cca z jedné třetiny. Pár chyb najde, to je ta dobrá vlastnost. Ale má přinejmenším dvě vady na kráse - neopraví vše a spoustu slov nezná. Takže píšete-li dokument, kde uvádí řadu jmen nebo cizích slov, nebo značek, namísto prolítnutí textu kontrolou pravopisu se ocitnete v dopravní zácpě neznámých slov.
Jak už jsem napsala, kontrola pravopisu nenajde všechny chyby. Proto mám ve zvyku dokument vytisknout (většinou jen tu část, kde je samotný text) a najít chyby na papíře, v počítači se mi to hůře hledá. Když něco najdu … nebo spíš … to co najdu, opravím a můžu tisknout práci „načisto“. A pak už jen svázat dokument a odevzdat. Po opatření práce vazbou doporučuji už moc do listů nenahlížet, neboť se zbytečně před prezentací práce znervózníte tím, že najdete další chyby, které přežily i několik vln vaší kontroly a teď hrdě vystupují z textu.
Samotné psaní práce je někdy náročná záležitost. Tím, že se u toho musíte soustředit ještě na ty další věci okolo (grafickou úpravu, uvedení zdrojů, formátování, hledání chyb, …) tím je ta práce daleko složitější a hlavně zdlouhavější. Nevím jestli ta „profesionální vizáž u každé seminárky je tak nutná…
Podklady pro seminární práce