7. září 2007, Štěpánka Chlupáčová
Se školními obědy má každý jinou zkušenost. Ne každý je má rád, ale vždy nejsou k zahození. Když se sejdou dobré kuchařky, je to super. Taková povedená svíčková, nebo bavorské vdolečky, to je něco. Na takový oběd se těšíte celý týden. Je to fajn, posedět si s přáteli u dobrého oběda a na chvíli zapomenout, že za chvíli zase píšete nějakou příšernou písemku. Popovídat si, dát si něco dobrého, to člověka hned dostane do lepší pohody, než si dát na chodbě tyčinku z automatu.
Na základce jsem na obědy chodila ráda, ale nikdy jsem moc nechtěla jíst jejich polévky. To pokaždé přišla učitelka a chtěla, abychom to snědli, téměř nikdy se jí to nepovedlo. Když dítě něco nechce, nedostanete to do něho ani za „zlatý prase“.
Těm, kteří na dobré kuchařky příliš štěstí nemají, není většinou moc co závidět. Jíst každý den kaši pokaždé jiné barvy snadno zničí dobrý apetit i žaludek. Na jídlo se většinou nedá ani podívat. Leckdy se to obědu nepodobá ani vzdáleně. Mít k obědu něco jako „šlichtu pro prasata“ bych opravdu nechtěla.
Říká se, že oběd by se vynechávat neměl. Rovněž snídaně by se neměla odbývat, je to energie na celé dopoledne, jak se praví v jedné již docela ohrané reklamě. Nejhorší co pro sebe můžete udělat je, celý den téměř nejíst a večer se u televize ládovat lupínky, brambůrky a tak podobně. Tělu nedáte nic dobrého, ba naopak.
I neúmyslné vynechávání jídla může vést k vážným nemocem. Svět kolem nás je plný fotografií vyhublých modelek. Téměř každá holka by dala cokoli za to, vypadat jako ony. Ale už nevidí, že těm slečnám na molu je zle, leží v nemocnici a často umírají na anorexii, nebo bulimii. Bude stačit, když si vezmete do ruky nejbližší noviny, nebo časopis a jistě se tam dočtete, že právě někde zkolabovala nějaká profesionální uznávaná modelka, nebo herečka. Některé světoznámé značky oblečení se tomu rozhodli postavit a najímají už jen modelky normální přiměřené váhy.
Ale ať se zajdete podívat do kterékoli školní jídelny, nebo restaurace, většinou budete stejně nejvěrněji vzpomínat na obědy od maminky a babiček. Pevně věřím, že vás nikdy nikdo žádnou šlichtu nutit jíst nebude a ani neskončíte s nějakou vážnou chorobou. A teď ruku na srdce, jak je to s vaším stravováním?
Autorka je studentkou TULPodklady pro seminární práce