18. června 2007, Mape
Jaké máte vzpomínky na obědy ze školní jídelny? Doteď vidím, jak kuchařky nakydaly na talíř bramborovou kaši, rozetřely ji a polily lžící omastku. Vedle ní pak mrskly kousek mletého masa. Když bylo „dobře“, tak ještě přiložily okurek a talíř podaly do čela fronty. Na druhou stranu, třeba knedlíky ze školní jídelny mi chutnaly. Ty omáčky byly už horší. Nebyly by špatné, kdyby je člověk nemusel nahánět po celé ploše talíře, neboť byly tak řídké, že se sotva daly příborem chytit. Běda ale jak byl luštěninový den. Pravidelně jednou týdně se podávaly pokrmy jako čočka s párkem, fazolové lečo nebo hrachová kaše. Toho ani moc vařit nemusely a ještě jim zbývalo.
Rýžový nákyp – další nepopulární „menu“, kterého byly plné ubrusy a sem tam i pod stolem by se porcička našla. A nesmím zapomenout zmínit UHO, což není nic podobného jako UFO, jak by možná v první chvíli napadlo, ale je to název pro jedno jídlo typické pro školní jídelny. Univerzální hnědou omáčku totiž vaří všude, a tak si tato „specialita“ získala dokonce i přezdívku.
Když se na jídelníčku objevil smažený sýr, svíčková, buchtičky se šodó, vepřo-knedlo-zelo, tak to byly pane svátky! To se na chvíli zapomnělo na ty hladové chvíle, které jsme si museli vytrpět, aby dnes mohl být třeba ten smažák.
Jednou luštěniny, jednou nějaká řídká omáčka, jednou něco s bramborem, jednou sladké jídlo a jednou těstoviny. A týden je pryč. A ten další zas to samé. Jen místo knedlíků k omáčce bude rýže, místo brambor kaše atd. Bude to asi i tím, že jsou nějaké předpisy, kolik bílkovin, cukrů a tuků by se mělo jíst. A na druhou stranu, co byste chtěli za těch asi 25 korun, co polévka + hlavní jídlo + nějaký desert nebo salát + pití stojí.
Někdy se kuchařky snažily jídelníček zpestřit. A to se jim povedlo. Jídelníček hned vypadal pestřeji, když na něm figurovalo „kuře v županu“, než když tam bylo napsáno kuře s rýží. Jen to jídlo nedoznalo moc změn. Kuře chutnalo pořád stejně, ač mělo mít župan nebo mělo být jen tak „nalehko“. Pak si také vzpomínám na týdny evropské kuchyně, kdy jsme v rámci italské kuchyně měli opět těstoviny. V rámci maďarské zas guláš. Děkuji kuchařkám, že se vyhnuly francouzské kuchyni. Píšu tady, že jídla bývala většinou nudná, ale zas nejsem takový gurmán, abych musela mít na talíři třeba šneky.
A jak je to se stravováním na vysoké škole? Můžete navázat na své dlouholeté návyky ze základní a střední školy a zůstat věrni školní kuchyni a navštěvovat menzy, což jsou vysokoškolské stravovací místnosti. Nebo můžete žít jako většina vysokoškolaků nezdravě. Fofry fofry, koupit si občas někde bagetu a zhltat ji cestou ze školy, nebo si dát v rychlém občerstvení „na stojáka“ hamburger nebo u „hladového výdejního okénka“ si koupit do ruky kousek pizzy. Ani jednomu způsobu jsem však nepřivykla. Takže je tu třetí možnost, jak zahnat hlad. Ale tu bohužel nemůže využít kde kdo. Chce to mít starostlivou maminku, nebo babičku, nejlépe obojí, a ony se starají za vás a na cestu na koleje nebo privát vám přibalí dvě porcičky jídla a na dva dny máte vyhráno. Dál pak žiji na rychlých obědech, jako jsou těstoviny s omáčkou, hotové za 10 minutek, stačí jen roztrhnout sáček a vsypat obsah do horké vody. Ještěže to někdo vymyslel. Zatím se mi to ani nepřejedlo. Čas od času si dám svou vlastní specialitu – párko-knedlo-zelo. Párek z jasných důvodů, neboť vepřové maso se mě opravdu péct nechce. Knedlíky jsem dříve dělala z prášku, teď už si koupím malou šišku a jen nakrájím. Zelí je rovněž také připravené, takže jen vše ohřát. Říká se, že v jednoduchosti je krása a toto dokonce i chutná.
Ale přiznávám, občas se mi zasteskne i po těch luštěninách. Přece jen, i když jsem ty obědy neměla ráda a často je vracela, dlouho jsem nic takového neměla, a tak možná někdy zajdu do té menzy a kupodivu si vyberu právě něco na tento způsob. Všechno se jednou přejí a zřejmě to platí i pro dobrá jídla.
Podklady pro seminární práce