6. prosince 2007, Mape
Zas je o čem psát - první den ve svém úřadě a hned v den stávky svých oveček. Věta kterou nezapomněl zdůraznit nikdo píšící o stávce asi 100 000 učitelů a jiných pracovníků školství, která se konala 4. prosince. Ondřej Liška, poslanec Strany zelených a čerstvý ministr školství měl tak okořeněnou premiéru ve svém křesle.
A jak to tak bývá všude, stávkuje se kvůli nedostatku peněz v resortu, především na platy učitelů, které jsou na o dost nižší úrovni ve srovnání s jinými zeměmi evropské unie, čímž mnozí argumentují. Ale tak je to přece u všech profesí, když budeme srovnávat třeba ČR – Německo, nebo Rakousko. Prostě platy u nás nejsou na takové úrovni jako v zahraničí. Takže se dá srovnávat jen průměrný plat učitele v ČR k průměrnému platu v ČR (těch aktuálně uváděných 21 470, na kterých ale 2/3 zaměstnanců stejně nedosahují a mezi nimi i učitelé) s průměrným platem učitele v Německu k průměrnému platu v Německu. A přesto, dá se toto srovnávat? Vždyť v zahraničí mají učitelé také jiné pracovní povinnosti, jiné počty vyučovaných hodin. Někde menší, jinde větší. Kdo je dnes spokojený se svým platem a nechtěl by víc a víc peněz na účet? Učitelé proto mají stejnou možnost jako ostatní – nějak se ozvat – stávkovat.
A jaký je výsledek? Může tento počin vůbec pomoci? Někde nešli děti do škol, měli volný den a mohly tak pomáhat babičkám péct cukroví. Myslím že ten jeden den volna nikomu neublížil, právě naopak. Vždyť jak je příjemné mít v roce „ředitelské volno“ a navíc „polostátní ředitelské volno“, takže si jednodenní prázdniny mohly děcka užít i s kamarády z jiných škol. Nemyslím, že to byla nějaká přítěž ani pro matky menších dětí, jako že by se nějak extra museli zajímat, co jejich dítě bude dělat, kde bude trávit dopoledne. Třeba si vzali dovolenou a mohli tak trávit společné dopoledne třeba vánočními nákupy, nebo své dítě dali k babičce, která je většinou ráda, když jsou vnoučata u ní. Bohužel si myslím, že ten den byl přinejmenším jako každé jiné mimořádné volno. Nikoho asi netrápilo, že nebude mít hodinu matematiky, češtiny, dějepisu, chemie nebo dvouhodinovku „výtvarky“. Nebo se snad někdo cítí ochuzený?
Co takhle stávka železničářů, která přináší problémy s dopravou a je často spojena s hodinami čekání na nádražích, až konečně vyjede nějaký vlak směrem, kterým je potřebujeme. Stejně tak stávka zaměstnanců MHD je nepříjemná. Ve Francii tak donutili spoustu lidí přesedlat z metra na kola, pokud se vůbec nějak chtěli dostat do práce, škol a na nákupy, zatímco auta stála v zácpách. Co stávka doktorů, pekařů, …? To by člověk pocítil přece hned, kdyby najednou neměl kde koupit chleba a musel běžet přes celé město do hypermarketu pro dovážený chléb. Nebo když člověka něco bolí a neměl by kde být ošetřen. Jenže doktoři stejně akutní případy musí ošetřovat, to by jinak dopadlo asi hodně špatně, kdyby se všichni doktoři včetně těch na „áru“ zvedli a odešli s transparenty před ministerstvo zdravotnictví. Ještě hůř, kdyby při odcházení z práce povypínaly přístroje, aby šetřily proud.
No a když se rozhodnou stávkovat učitelé a jen na jeden den, tak to spíš každý uvítá. To je můj názor. Za jeden školní den se vesměs nic nenaučíte. Tak mě to přijde úplně stejné, jako když nula od nuly pojde. Možná, že kdyby všichni stávkovali o něco déle, začalo by to teprve být negativní. Jenže o něco déle by znamenalo asi tak o půl roku, rok … co den, to je nic! To si nikdo ani nevšimne, že se něco dělo a že to něco způsobilo. To je nevýhoda učitelů, když si chtějí říci o vyšší platy. Na druhou stranu, to povolání si vybrali sami a tak jim nic nebrání jej změnit. A jak bude učitelů ubývat, tak logicky stoupnou ti zbylí na ceně a pokud si je budou chtít školy udržet, tak jim zaplatí. Prostředky se prostě najdou někde jinde, kde se nevyužívají efektivně, nebo bude méně škol a větší konkurence mezi studenty, kteří budou muset o setrvání na škole více usilovat a ne jen „docházet“. Problémem ale zůstává, že základní devítiletá docházka je povinná a tak tam o nějaké snaze se udržet nelze příliš hovořit.
Podklady pro seminární práce