16. ledna 2008, Tee Duteu
Dlouhou dobu jsem se snažila si tak trochu nevšímat toho všeho, co se kolem mě odehrává. Přes několik rádoby dobrých pokusů, jak přeměnit školu v ústav s pevnějším řádem, které ovšem nikomu přímo neškodily, nastala změna.
Do rukou se mi dostal reklamní leták obchodní akademie, který nadšeně nabízí učební obory pro zájemce. Láká na přijetí bez přijímacích zkoušek. Kdo by nestál o takovou příležitost? Nejde jen o vzdělání, ale i o lukrativnost a zajímavost oboru, ve kterém tato škola vzdělává. Jedna informace mi ale stejně na papíře chybí. Informace, kterou jsem jen jakoby mimochodem získala od samotného vyučujícího.
Na škole dochází k omezování studentů. Jak líbivá a zajímavá věta by to byla na prospektu. Pravdou je, že by asi přílišné množství studentů nepřilákala. Určitě se ptáte, proč jsem došla k takovému názoru. Tak ještě chvilku abstrakce. Někteří studenti jsou na základě určitých kritérií vyzvedáváni, kdežto jiným nejsou umožňovány stejné podmínky, protože mají určitých věcí nedostatek. Jakých věcí? Co je tím kritériem? Je to vlastnictví počítače.
Na onom letáku by mělo být připsáno: Podmínkou studia je vlastnictví provozuschopného počítače. Potom bych nemohla vytýkat nic. Ale ve chvíli, kdy někdo zadává jako podmínku pro úspěšné splnění úkolu vypracování daného tématu na počítači, zdá se mi, že se zde naskýtá problém, který ovšem není na straně studenta.
Celá situace se odehrála velice nedávno. Dívka odevzdávala vyučujícímu vyhotovenou úvahu na zadané téma. Profesor se chvíli nevěřícně díval na podávaný papír a poté jí oznámil, že si „udělá čárku“, že mu zadání odevzdala, ale nemůže očekávat pozitivní hodnocení. Na druhé straně je fakt, že dívka nemůže očekávat žádné hodnocení. Což je snad jedinou výhodou celého problému. Studentka ovšem nerozuměla. Učitel jí dal tedy druhou možnost a jako důvod, proč se rozhodl jí známku, která je u všech, kteří práci už jen odevzdají, naprosto stejná, nedat, byl, že práce, která byla pouze na dvě strany, musí odevzdat přepsanou na počítači.
Slečna byla v nevýhodě, že její stroj nebyl momentálně schopen provozu. Odevzdala tedy úkol ručně a zbyl jí jen nechápavý výraz ve tváři. Jako argument na dívčiny dotazy učitel jen odvětil, že na škole je mnoho volných počítačových učeben, které jakoby dychtivě čekaly, až do nich právě ona vejde. Každý profesor jí velice rád vyhoví, když do jeho výuky přicupitá.
Toto je řešení skutečně výborné. Problém je jedině snad v tom, že profesor, do jehož výuky vlezete, nebude v žádném případě nadšen, ale odpovědí na vaši slušnou otázku, jestli si můžete přisednout k jednomu ze strojů a pracovat, vám bude jen kyselý výraz ve tváři. Co jiného může taky dělat? Vyhodit vás nemůže. A kdybyste si nakonec chtěli práci vytisknout? Vzhledem k tomu, že na většině strojů není nainstalována tiskárna, která je v učebně a musíte ji přidat sami, přičemž v mnoha případech netušíte jak, a dále k tomu, že jen málokdy je cartridge plná, je tato varianta nemožná. Podruhé vyrušit vyučujícího, aby vám snad tiskárnu zprovoznil, nebo naopak proč že to netiskne?
Všichni jsou natolik přivyklí na text psaný strojově a přitom zapomínají na to, že technika je ne vždy tím nejlepším řešením a i ona sama je omylná. Paradoxem už snad je pouze to, že práce byla na téma Člověk ve světě počítačů.
Autorka je studentkou čtvrtého ročníku obchodní akademie v Ostravě PoruběPodklady pro seminární práce