9. června 2008, Mape
Kdybych měl někdo nějaký účinný prostředek, jak udržet libovolně dlouho 100% pozornost, nejspíš by vyhrál nějakou nobelovu cenu, nebo něco takového…. nic takového ale neexistuje a tak udržet pozornost je stále věc nelehká. Ve škole dokolečka slýcháváme:„Dávejte pozor“ … na což už nikdo ani moc nereaguje. Ohraná písnička. Ještě možná tak, když se ozve výhružka: „Dávejte pozor, tohle bude v testu“, třída zvedne hlavy k tabuli a našponuje uši… alespoň na pár vteřin. A za chvíli vítr ohýbající venku stromy znovu odpoutá oči od bludných výpočtů na tabuli.
Začíná se snít o tom co budu dělat odpoledne a ve kterém obchodě se cestou ze školy zastavím. Jiní třeba zůstanou očima ve třídě, ale začínají snít o povolání architekta, když se pokoušejí z pravítek postavit co nejpevnější most a místo zápisků do sešitu tužkami testují jeho odolnost…během těch pětačtyřiceti minut bez zazvonění se dá také rovzpomenout na to, že svačina byla malá a tak teď s chutí okusujeme propisku … a výbava našeho penálu pak vypadá jak po řádení hlodavců. Někteří sportovnější se pohupují na židlích a zkoušejí udržet balanc na dvou, případně i jedné noze židličky… a když pak přecení své umění a prohrají s přitažlivou silou země… postarají o nenadálé probuzení celé třídy a v pozici na zádech se na kratičkou dobu sami ztroskotalí artisté stávají centrem veškeré pozornosti.
Ale za chvíli je to tu znovu. Oči se rozutíkají každé svým směrem a jen sem tam se ujistíme, že kde ve tříde ten učitel vůbec stojí a jestli ještě stále mluví o tom samém a letmým pohledem zkontrolujeme obsah našeho a sousedova záspisu – Jakto, že nemám napsané ty vzorečky, co tam máš ty? To nám diktoval? Honem, honem… ukaž co tam ještě máš… nadrbeme pár řádků a zas můžeme nerušeně snít…
Vy snad umíte udržet pozornost celou vyučovací hodinu? I když jsou některé výklady docela zajímavé a učitel je umí zpestřit, neudrží pozornost všech po celou dobu. V ranních hodinách se obvykle dospává deficit z včerejšího půlnočního rejdění po internetu, pak následuje pár hodin kdy je relativně větší šance, že se žáci budou soustředit. A po obědě? To je snad ještě horší než ráno. Tráví se oběd a taky už na nás jde únava …
A doma je to podobné. Jak se přinutit k učení….a jak se přinutit dávat u toho pozor? Doma si alespoň můžeme kdykoliv jít uvařit kávu….nebo udělat větší pohodlí. Jenže když je větší pohodlí, tak se i snáze usne… Sama sebe přemlouvám, teď chvíli se uč, soustřeď se na to, ať to máš brzy z krku a máš volno. A pak se přistihnu, že rozepsanou seminární práci (za což vůbec nevím jestli ty tři řádky můžu považovat) na počítači překrylo „mozzilácké“ okno a panel ICQ. Dobře, teď to ale vypneš, naučíš se slovíčka a pak si můžeš listovat netem a kecat na ICQ dosytosti… takže co to tu máme za slovíčka…jéé a já tu mám v počítači taky carcassonne … dokud jsem v notebooku neměla žádnou hru, bylo lehčí zůstat v programu na výuku slovíček. Jenže co jsem jediným kliknutím vzádlená od internetu, tak je přece jedno, čím se nechám zlákat … a mít počítač i bez internetu? Tak to by bylo něco hrozného… A stejně tu vždy budu mít nějaký textový editor, ve které budu psát tak jako teď, místo přípravy na zkoušku z angličtiny.
Podklady pro seminární práce