Vzdělávat či vydělávat?

1. června 2007, Tomáš Tesař

V souvislosti s možností zavádění školného jsou vysoké školy v poslední době často diskutovaným tématem, jádrem sporů a soupeření politických stran, či cílem (nebo jen prostředkem) útoků rozličných lobbistických skupin. Na jedné straně se volá po vyšší efektivitě a ekonomičnosti, na straně druhé po vysoké kvalitě a odbornosti. Jsou však tyto pojmy vůbec vzájemně slučitelné?

Z pohledu studenta jsou vysoké školy, jejich obory a konkrétní předměty často velice neprůhledné, nenabízející žádné zkušební vzorky. Charakteristiky oborů, anotace či sylaby přednášených předmětů jsou jen změtí cizích a neznámých pojmů, které není student na počátku své cesty předmětem schopen chápat a leckdy až příliš pozdě zjistí, že se dostal někam, kam ani nechtěl. Jenže pozdější změna není v drtivé většině případů možná.

Dalším faktorem, o kterém se často hovoří, jsou nedostačující kapacity vysokých škol. Je však skutečně ve všeobecném zájmu přijmout do škol všechny uchazeče? Již dnes se do výuky pro nedostatek času přednášejících dostalo mnoho moderních, racionálních, práci ulehčujících prvků jako jsou projektory, počítačové prezentace a mnoho jiných. Výklad ustupuje do pozadí, často se scvrkává pouze na uvedení titulů knih, internetových odkazů a jiných zdrojů, kde je třeba později danou problematiku hlouběji samostatně prostudovat.

Vyučující považuje svou práci za racionální, pro studenta bývá kvalita přednášky podružným hlediskem. Typickým příkladem racionální efektivní práce jsou vícevolbové testy. Pokud má zkoušející zvládnout vyzkoušet několik stovek studentů týdně, pravděpodobně kvůli časovému hledisku sáhne právě po této formě zkoušení.

Test, kde každá otázka nabízí pět variant odpovědí, z nichž minimálně dvě jsou logicky úplně zcestné, dává velký prostor k tipování a příliš omezený pro samostatnou tvorbu. Následné mechanické zpracování odpovědí odbornými asistenty nebo dokonce automatickými systémy nedovoluje jakoukoliv invenci, hlubší sondu do znalostí a názorů studenta tak, jak je tomu při klasickém ústním zkoušení, čímž se tento systém stává naprosto dehumanizujícím.

Budeme-li však definovat podnikání jako soustavnou cílevědomou činnost za účelem dosažení zisku, zcela jistě dříve či později dospějeme k racionálnímu a efektivnímu fungování vysokých škol z finančního hlediska.

Při vytváření zisku je však hlavním kritériem minimalizace nákladů, tj. co nejnižší počet zaměstnanců a co nejvyšší produktivita práce, tj. v tomto případě počty studentů. Toto s sebou zákonitě ponese prvky racionálních činností se všemi jejich negativními vlastnostmi, zejména nízkou kvalitou.

I racionální činnosti se tedy mohou stát iracionálními a kontraproduktivními. Jenže o logiku, přemýšlení, nápady, tvořivost a hlavně kvalitu by nám mělo jít především.

Autor je studentem 2. ročníku Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze

Diskuze na téma Vzdělávat či vydělávat?

:) :( :D :p :| :O ;) 8) X) :_( :$ :@ :Z

Pro odeslání příspěvku se můžeš přihlásit nebo odeslat anonymně pod přezdívkou. Pro přihlášení musíš být zaregistrovaný. U příspěvků neregistrovaných nebo nepřihlášených uživatelů se zobrazí IP adresa.

Jméno nebo přezdívka:
Opiš kontrolní kód: Kontrolní kód

Příspěvky obsahující vulgární výrazy, komerční odkazy nebo odkazy nesouvisející s tématem budou smazány.

seminarky bez prace

Podklady pro seminární práce

Hodnocení článku

3,0
Oznámkuj článek jako ve škole
1 2 3 4 5
Známkovalo 1616 čtenářů

Další články tohoto autora