Zkoušky? Děkuji, už nechci...

11. února 2009, Alena N.

Takové slovní spojení by rád použil asi každý student, který se ve vysokoškolském prostředí pohybuje nějaký ten rok a dvakrát ročně zažívá nervy drásající zkouškový maratón. Chce-li ovšem školu zdárně dokončit, nezbývá mu, tak jako všem ostatním, nic jiného než překonat celou řadu úskalí na něj nastražených a onu větičku si schovat až na okamžik, kdy si po závěrečných státnicích s úlevou vydechne.

Zajímá vás, milí středoškoláci, co vás jednou čeká, pokud se rozhodnete studovat na vysoké škole? Právě pro vás je určený následující přehled, pro odlehčení tématu (už samotné slovo „zkouška“ zajisté u nikoho nevzbuzuje příjemné pocity) sepsaný trochu s nadhledem.

Zkouška ve verzi „Light“

Tento typ zkoušky se skládá z písemné nebo ústní části, ale nikdy ne z obojího najednou. Přístup ke zkoušce není podmíněný splněním zápočtu, zkrátka se jen přihlásíte na určitý termín a jdete na to. „Light“ zkouška je tedy relativně nejméně stresující, a právě proto se s ní na řadě škol téměř nesetkáte.

Zkouška „Standard“

Standardní postup zakončení zkouškového předmětu bývá takový, že nejdřív splníte zápočet (obvykle se píše jeden nebo i více zápočtových testů, odevzdávají seminární práce ap.) a teprve poté se můžete přihlásit na zkoušku. Ta má opět buď písemnou nebo ústní podobu. V tomto případě se často stává, že co se týče obtížnosti, vysoká laťka je nastavena zejména na zápočtový test. Když se vám podaří jej splnit, máte mnohdy tři čtvrtě práce za sebou a samotná zkouška už není velkým problémem.

Zkouška „All inclusive“

Pro vyučující je „třešničkou na dortu“, pro studenty naopak znamená postrach, který dokáže někdy pořádně zamotat hlavu. A jak že to celé probíhá? Vstupenkou ke zkoušce je samozřejmě zápočet, vlastní zkouška se pak skládá z písemné i ústní části, přičemž splnění písemné části je podmínkou postupu k ústní. Zákeřnost této „vývojově nejpokročilejší“ zkoušky je v tom, že pokud se úspěšně probojujete přes písemku, ale u ústní neuspějete, máte smůlu a příště si to zopakujete znovu celé (opravdu výborný prostředek, jak si daný předmět nadobro znechutit). Ale abychom zmínili i něco pozitivního – někteří vyučující jsou natolik lidští a rozumní, že písemnou část uznávají, a tak při dalším pokusu můžete jít rovnou k ústní.

Takhle tedy „fungují“ vysokoškolské zkoušky. Na rozdíl od střední školy tady nikdo netestuje vaše vědomosti průběžně, vše se většinou nashromáždí až na konci semestru, kdy musíte najednou obsáhnout látku z celého předmětu. Někomu tenhle systém vyhovuje, jinému ne. Mně tedy moc ne. Ale i tak s úsměvem vzpomínám na léta na gymnáziu, kdy jsme si se spolužáky stěžovali, že se máme na písemku naučit pár stránek ze sešitu. Teď za několik dní přelouskáme celý sešit i knížku a ani nemrkneme…

Diskuze na téma Zkoušky? Děkuji, už nechci...

:) :( :D :p :| :O ;) 8) X) :_( :$ :@ :Z

Pro odeslání příspěvku se můžeš přihlásit nebo odeslat anonymně pod přezdívkou. Pro přihlášení musíš být zaregistrovaný. U příspěvků neregistrovaných nebo nepřihlášených uživatelů se zobrazí IP adresa.

Jméno nebo přezdívka:
Opiš kontrolní kód: Kontrolní kód

Příspěvky obsahující vulgární výrazy, komerční odkazy nebo odkazy nesouvisející s tématem budou smazány.

seminarky bez prace

Podklady pro seminární práce

Hodnocení článku

3,0
Oznámkuj článek jako ve škole
1 2 3 4 5
Známkovalo 1928 čtenářů

Další články tohoto autora